Bez Michaela jsme už tolik dní

David Nordahl mluví o 20 letech přátelství s Michaelem

13. listopadu 2010 v 15:17 | Janet... Child ♥ |  Rozhovory ♠
David Nordahl, osobní malíř Michaela a jeho dlouholetý kamarád, se podělil o své vzpomínky na Michaela s fanoušky. "S Michaelem byla velká legrace. Měl velký smysl pro humor, měl rád kanadské žertíky .... Procházeli jsme se třeba a on začal zpívat. Ale ne jako Michael Jackson. On by zpíval jako by to byl muž ve sprše. Bylo to velmi legrační. Nenáviděl jsem, když jsem pak viděl, že radost pomalu odchází z jeho života, protože on byl velmi radostný člověk. Byl to šťastný člověk a jen být u něj byla zábava. Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo byl "normálnější" než on. Byl to prostě takový normální chlap. Intelektuál, chytrý a opravdu naprosto normální. Taky byl naprosto báječný otec. Nikdy jsem se setkal rodičem, který by byl lepší než Michael. Ty děti byly úžasné! Strávil jsem s nimi hodně času. Nikdy jsem neslyšel jejich křik, nikdy jsem je neslyšel prosit o cokoli, nebo se vztekat. Za 20 let jsem ho nikdy neslyšel ho zvyšovat hlas na nikoho. Nikdy se nestalo. Byl to dobrý člověk.
Když nebyl na veřejnosti, žil tak jednoduše. Nikdy na sobě neměl šperky. Tyhle věci nosil pouze na jevišti. Byl jsem tak ohromen tím, jak jednoduše žil. Michael utratil třetinu miliardy dolarů na pomoc dětem, nemocnicím, sirotčincům, popáleninovým centrům a dál a dál a dál. Nikdy o těchle věcech nemluvil. Museli jste to vždy to slyšet od lidí, kteří byli kolem něj, protože Michael vždycky myslel, že pokud děláte charitu a pak o tom mluvíte nebo se chvástáte, celé to popřete. Ptal jsem se ho, jak to dělá, že může navštěvovat děti v sirotčincích nebo umírající děti a pak jít na jeviště a dát lidem takové představení jako dokázal jen on. Řekl mi, že ne on, ale Michael Jackson, ta superstar, je důležitá, a pokud tím může pomoci jen jednomu dítěti prodloužit jeho život, i o další minutu, hodinu, den, tak to stojí za to. Michael byl vždy takový. Pokud mu někdo zavolal, že nějaké dítě fanoušek umírá, on sedl do letadla a jel za ním. A pak řekl, že se za dva týdny vrátí. Mnohokrát tím dětem prodloužil život jen tím, že dostaly naději vidět ho znova. Musíte prostě obdivovat něco takového.


Michael mi řekl: 'my všichni jsme tady na zemi, abychom tu něco udělali. Já jsem tu byl na pomoc dětem.' A to dělal od doby kdy jsem ho potkal, to mu bylo 29, do své smrti. Michael se nikdy nezměnil. Byl schopen neuvěřitelné empatie, zejména k dětem, které byly zraněné, nemocné nebo zanedbávané. Když pak byl obviněn z něčeho tak strašného, naprosto to otřáslo celým jeho životem. Když se to stalo znovu o 10 let později, byl naprosto zlomen a zdrcen."


David mluvil o neustálých pokusech o vydírání Michaela: "Michaela vydírali 50-60x za rok. Většina z nich byla kvůli otcovství. Ženy tvrdí, že Michael byl otcem jejich dítěte, a spoustu dalších z vydírání bylo přes hudbu. Někdo napsal píseň, nebo něco, a prohlašoval, že Michael ukradl jeho hudbu nebo jejich slova. Všechny ty věci vyhodil soud, protože jakmile se to dostalo k soudu, nemohli to dokázat."

David tvrdí, že Michael nenáviděl jak vypadá. "Ach Bože. Měli jsme mnoho rozhovorů o tom jak vypadá. On se vždy považoval za velmi ošklivého. Řekl mi: 'To je důvod, proč nedělám rozhovory a nechodím do talk show. Hlavně, nevedu zajímavý život, pracuji po celou dobu'. A to on opravdu dělal. Pořád pracoval.

Víte, on nikdy nepochopil, jaké vnitřní světlo v sobě nosí. Jen pohled do jeho očí a byli jste naprosto ztraceni."


Já nevím, jestli si ty věci s lékama lidé vymýšlí, nebo jim bylo zaplaceno říkat věci, dávat rozhovory. Nikdy jsem neviděl Michaela pod vlivem drog nebo alkoholu, nebo něco podobného, a já ho viděl ve všechny různé denní doby. Brzy ráno, pozdě v noci, v průběhu dne. On byl vždy úplně normální. Zcela přítomen. Tak já nevím. Nevím, co se přesně dělo, ale moc lidem nevěřím. Michael byl vždy velmi naštvaný, když lidé, které znal, vystupovali v televizi a povídali o něm. Říkal vždy, že ho vůbec neznají, tak jakto, že o něm můžou mluvit veřejně. Michael se lidí docela stranil, a trvalo dlouho než vám začal věřit. On a já jsme ale byli dobří přátelé a mluvili jsme úplně o všem otevřeně. Michael se bál otevřeně mluvit s lidmi, protože většina jich pak ty informace sdílela s někým jiným. Já jsem si všechno nechal pro sebe po celé ty roky, a proto mi možná věřil."

Podle Davida Michael trpěl nespavostí velmi dlouho. "Strávil jsem s ním hodně času , a to zejména poté, co prošel posledním soudem. Michael se obvykle snažil usnout přibližně v 11 hodin a někdy i usnul, ale i kdyby usnul, vždycky se probudil. Ptal se mě, jestli je v pořádku, když mě někdy v noci vzbudí. Prožili jsme spolu mnoho neprospaných nocí a já si šel lehnout po obědě.

Tak samozřejmě jsem si všiml i Vitiliga, protože někdy neměl žádný make-up. Bylo to na pravé straně obličeje a od krku dolů a také na zadní straně ruky. Nevím jak daleko to šlo po ruce, protože on měl vždy dlouhý rukáv košile. Jak šel čas, vitiligo se šířilo a bylo pro něj obtížné, když se musel objevit na veřejnosti, nebo koncertovat, aby si správný druh make-upu, protože jeho kůže byla bílá, ne normálně světlá, ale bílá. Bylo to jako bílá lednička, sněhově bílé. Na začátku používal tmavší make-up na krytí, ale pak jak to se rozšířilo, aby bylo mnohem těžší zakrýt ty skvrny. Michael začal používat světlý makeup, aby se to vyrovnalo. A bylo velmi těžké najít a vybrat ten správný odstín. Samozřejmě novináři roznesli, že chce být bílý, ale to je tak daleko od pravdy. Michael nikdy nechtěl být bílý. Byl hrdý na to, kdo byl a odkud přišel, ale neměl na vybranou. Jednu věc on ale nikdy nedělal - on si nestěžoval. A věřte, měl na to právo."
 


Anketa

Která písnička tě 100% rozbrečí?

You Are Not Alone
Heal the World

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama